Výlety

        

Cesta do Krakova

Jan Staněk

Jaro je v plném proudu, dny jsou již dlouhé a teplé, závěr školního roku se pomalu blíží a tak nastává čas školních exkurzí, výletů a dalších radovánek. Jelikož sám hodně cestuji, mám chuť udělat pro žáky 9. ZŠ nějaký větší netradiční výlet, nad rámec toho, co bývá zvykem. Ale zároveň tak, aby to bylo finančně co nejdostupnější. Nakonec se jako nejlepší jeví varianta výletu do města Kraków - nejhezčího města v celém velkém Polsku. Tam přes noc vlakem, zpět letadlem. Nejdříve zjišťuji, jaký by byl zájem, je nás ve třídě 11 a nemá smysl výlet podnikat, kdyby jeli třeba dva žáci. Přihlásí se ale nadpoloviční většina, 6 žáků, což je dobré číslo, takže výlet se uskuteční a začínám řešit detaily, jako itinerář cesty, nákup jízdenek a letenek a mnoho dalšího.

Pár dní před odjezdem dochází ke komplikaci, kolega Niklas, který měl jet jako třídní učitel 9. ZŠ s námi, má sportovní úraz a cesta je pro něj vyloučena, bohužel. Je potřeba rychle sehnat někoho jiného, kdo náročnou cestu podstoupí. Nějací zájemci naštěstí jsou a výsledek je ten, že pojede paní učitelka Babijová.

V pondělí 16. května máme po 18. hodině sraz na vlakovém nádraží a v 18:21 odjíždíme v počtu šesti žáků a dvou učitelů vlakem Eurocity do Prahy. Tam máme hodinu na přestup a ve 20:36 odjet přímým nočním vlakem až do polského Krakówa. Vlak vyjíždí z Prahy, čekáme, na jaké bude přistaven nástupiště, ovšem nedlouho před odjezdem se objeví na ceduli informace, že bude 15 minut opožděn. To ještě není tak hrozné, ale zanedlouho se údaj změní na zpoždění 60 minut. Je jasné, že se něco děje. Jak zjišťujeme, musí prý v depu vyměnit nějaký porouchaný vagón. Čekání se vleče, hodina, kterou jsme měli na přestup plus hodina zpoždění. A to dál narůstá, číslo opožděného odjezdu 60 minut se mění na 80, což už je skoro hodina a půl zpoždění. Nakonec vlak konečně přistavují a místo ve 20:36 odjíždíme ve 22:13, takže se zpožděním 97 minut. To by ale nemusel být až takový problém, protože v Bohumíně měl náš vlak podle jízdního řádu přes dvě hodiny čekat kvůli přepřahání vagónů na jiný vlak, tak třeba se to zvládne rychleji a zpoždění se sníží, uvidíme. 

Vlak je zcela zaplněn, volných sedaček zbylo minimum, nejedou skoro vůbec žádní Češi ani Poláci, naprostá většina cestujících jsou ukrajinské ženy. Našich šest žáků mělo rezervaci do jednoho šestimístného kupé, takže jedou všichni spolu pohromadě. My s kolegyní sedíme s Ukrajinkami ve vedlejším kupé. Žáci si samozřejmě nejprve povídají či hrají na mobilech, s postupem noci se různě pokouší pospávat, což není v plném kupé tak jednoduché. Před půlnocí jsme v Pardubicích, pak následuje Česká Třebová a potom už Morava a města Olomouc, Ostrava a poslední stanice na našem území Bohumín. V Bohumíně skutečně přepojili vagóny na jiný vlak rychle a tak místo dvouhodinového čekání tam jsme jenom přes půl hodinky a tím pádem se naše zpoždění vynulovalo a vyjíždíme na čas ve 3:18. Na polském území jede vlak celou dobu podle plánu, většina dětí spí, je pokročilá noc, kolem půl páté se začíná rozednívat a v půl šesté některé žáky budím, protože Kraków je za rohem. Přijíždíme na čas v 5:46 ráno a po celonoční cestě opouštíme vlak, který pokračuje dál do Varšavy.

Předpověď počasí není příliš optimistická a během našeho pobytu ve městě mají být přeháňky, ale zatím je sucho, tak kéž by vydrželo. Bude to náročné chodit po noční cestě městem, ale s tím všichni počítali a jsou na to připraveni. 

Výhoda v Krakówě je ta, že od hlavního nádraží je člověk za pět minut pěšky v historickém centru města a tam je všechno blízko sebe v pěším dosahu. Je šest ráno, ale vzhledem k půlce května je už plné denní světlo a my vyrážíme do krakówských ulic. Jako jednu z prvních krásných staveb vidíme a obdivujeme krásnou rozlehlou budovu zdejšího městského divadla, které se jmenuje Divadlo Juliusza Slowackiego, podle známého polského dramatika a básníka.

Nedaleko odtud je Barbakan - více než 500 let stará brána městského opevnění a v jejím sousedství krásná Floriánská brána ze 14. století, dochovaná do dnešních dnů z bývalého středověkého opevnění města. Od Floriánské brány vede podle ní pojmenovaná ulice Floriánska, což je hlavní pěší zóna ve městě. Je brzy ráno, ale je zde jeden nonstop 24 hodin otevřený obchod, kde žáci dokupují pití, pokud někomu už nezbylo po noční cestě. Pěší zónou míříme do úplného centra Krakówa, což je zdejší hlavní náměstí - Rynek Glówny, jedno z největších náměstí v celé Evropě, s působivou krásnou budovou historické tržnice ze 16. století, která má jméno Sukiennica. Zatím je brzy a náměstí je příjemně poloprázdné, máme ho téměř sami pro sebe, dáváme si zde rozchod, bez lidí se stejně vidíme na té velké ploše na dálku. Na okraji náměstí je veliký Mariánský kostel, jeden ze symbolů města, jdeme se podívat i dovnitř, už je otevřen, ačkoliv je okolo půl osmé ráno, interiér je nádherný!

Krásné působivé hlavní náměstí po skoro hodině opouštíme a naším dalším cílem je Collegium Maius - historická stavba Jagellonského univerzity, postavená z kamene a cihel ve 14. a 15. století, opět krása a radost pohledět! Navíc je stále příjemné počasí, ani zima ani moc teplo, ani vítr a především stále bez slibovaných přeháněk.

Pokračujeme dále a to na hlavní atrakci celého Krakówa - rozsáhlý areál královského hradu Wawel, který byl založen v 11. století a později několikrát přestavován. Cestou si ještě dáváme na lavičkách svačinu, míjíme několik pěkných kostelů, kterých je v Krakówě neskutečně mnoho a poté se již ocitáme pod hradbami a stoupáme vzhůru ke vstupní bráně. Areál hradu je veliký, nádherný, z některých hradeb jsou pěkné výhledy na řeku Wislu. Vrcholem podívané je nádvoří hradu s mnohými krásnými arkádami, opravdu působivá podívaná, v dávných dobách se tudy procházeli nejvýznamnější panovníci světa. Dáváme zde větší pauzu a rozchod, postupně přibývá návštěvníků, jimž dominují polské školní exkurze. My jsme vlastně také školní exkurze, akorát jsme přijeli ze 700 km vzdáleného Ústí nad Labem. 

Po přibližně hodině strávené v areálu královského hradu Wawel sestupujeme z jeho hradeb dolů k řece Wisle a procházíme se po jejím nábřeží. Řeku čeká ještě hodně stovek kilometrů, než odtuď doteče do svého cíle v Baltském moři. Dále pak míříme zpět do centra města na hlavní náměstí, počasí nejen, že je lepší, než byla přepověď a neprší, ale naopak se začíná rozjasňovat a svítit sluníčko, paráda!

Oproti ránu je teď po poledni náměstí velmi zaplněné davy lidí, chodíme těsně u sebe, aby se někdo neztratil. Ráno jsme tu byli téměř sami, teď tu jsou lidí stovky, po obvodu náměstí různé kavárničky a restaurace a hezky to tu žije. Je už i otevřena historická tržnice uprostřed náměstí, kde žáci kupují suvenýry, které tu prodávají v mnoha desítkách stáncích.

Už je odpoledne a budeme muset myslet na návrat, v 16 hodin nám letí naše letadlo do Prahy. Vracíme se tam, kde naše putování uličkami města ráno před šestou hodinou započalo - na hlavní vlakové nádraží, odkud nám jede osobní vlak přímo na krakówské letiště. To je oproti Praze velká výhoda, že zde v Krakówě má letiště za městem železniční spojení s centrem, vlaky jezdí každou půlhodinu a cesta trvá a s pár zastávkami jen 17 minut. 

Na letišti Jana Pavla II. v Krakówě procházíme nejdřív klasickou letištní bezpečnostní kontrolou, některým z nás dělají i rychlý test na drogy (aspoň mají žáci zážitek, že to probíhá akčně), někteří experti i přes předchozí upozornění zapomněli vyndat a vyhodit z batohu pití, které se nesmí s sebou na kontrolu brát a po odhalení rentgenem putují jejich zavazadla zvlášť na osobní kontrolu zakončenou vyhozením lahve, další z našich řad pro změnu ztratil letenku, kterou nacházíme po dvouminutovém hledání (případná ztráta by však nevadila, letenky jsem měl i v elektronické verzi v mobilu).

Po zážitcích z bezpečnostní kontroly jdeme čekat k odletovým branám na náš let a děti pozorují dění venku na letišti a pohyb letadel. V půl čtvrté začíná nástup do letadla a krátce po 16. hodině odlétáme směr Praha. Let je to krátký a to, co jsme jeli vlakem celou noc, zvládá letadlo za zhruba 50 minut a tak jsme v pět odpoledne v Praze. I tak to byl pro žáky velký zážitek, není běžné s žáky létat na školní výlety letadlem, stalo se tak zřejmě poprvé v historii naší školy. Jeden z žáků ani nikdy předtím neletěl, takže zážitky měl o to intenzivnější a vše nadšeně fotil mobilem.

Po přistání v Praze nakupujeme v automatu jízdenky na pražskou mhd, autobusem a metrem jedeme na hlavní nádraží a ihned nám odjíždí vlak do Ústí, kde vystupujeme před osmou hodinou večer. 

Výlet se velmi vydařil, Kraków je vyhlášené a známé město svojí krásou, k tomu připočtěme příznivé výletní počasí a především veliké množství zážitků, které žáci během celého výletu měli, ať už noční cesta vlakem do Polska, letadlo do Prahy či spousta věcí, která se jim líbila a zaujala přímo v Krakówě.